8.května 2025 zemřela významná osobnost českého skautingu – Miloš Zapletal. Byl také autorem unikátní Velké encyklopedie her a dalších knih pro mládež. V roce 2013 také získal od Nadace Pangea cenu „Za úsilí o nápravu věcí lidských“.
„Zet během svého života ovlivnil generace kluků, holek, dospívajících i dospělých lidí, kteří jeho knihy četli na táborech, doma i ve školách a hráli podle něj stovky her v klubovnách i v lese. Jako skautský vzdělavatel a metodik stál za celou řadou publikací, které dodnes inspirují (nejen) skautské vedoucí,“ napsali skauti na Facebooku.
Vyrůstal v Pardubicích, kde jako patnáctiletý vstoupil do vodáckého skautského oddílu; později tu vedl 1. oddíl. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, obor tělesná výchova, před nastoupením literární dráhy krátce působil jako učitel tělesné výchovy. Na konci 50. let se přestěhoval do Liberce, kde vedl skautský oddíl,[4] po rozpuštění Junáka v roce 1970 transformovaný na turistický.
Jeho nejvýznamnějším dílem je mnohosvazková Velká encyklopedie her; její dřívější verze vyšla kromě češtiny také v němčině, japonštině, rumunštině a estonštině.
Po obnově skautingu v roce 1989 se významně podílel na obnově vydávání skautských časopisů. V Liberci založil nakladatelství Skauting a vytvořil edici Skautské prameny, v níž vyšla řada prvních porevolučních skautských metodických příruček; na mnoha z nich se autorsky podílel. Spoluzakládal skautské kurzy FONS, které významně ovlivnily podobu skautského vzdělávání.[5]
Byl také činný jako překladatel; z angličtiny přeložil více než deset knih E. T. Setona a z bengálštiny povídky, eseje a projevy Rabíndranátha Thákura.
Byl považován za pokračovatele Jaroslava Foglara, s nímž také spolupracoval a působil jako editor jeho kronikových knih. Často autorsky spolupracoval také s Miloslavem Nevrlým.
V roce 2020 mu byla udělena Stříbrná medaile předsedy Senátu ČR.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Zapletal